Když se mluví o křesťanství, nebývá tím myšlen jednotlivec, nýbrž společenství. Jen tehdy, když se křesťan cítí být součástí církve, přináší si s sebou správné předpoklady pro vedení křesťanského života. Musí vědět, že je členem společenství, které s ním počítá, že je ve stálém spojení se svými bratry a sestrami v celé církvi, na celém světě. Dialog církve se světem nepřichází z neurčita. Chce být něčím víc než heslem, moderní frází, musí začínat rozhovorem jednotlivce - křesťana s jeho okolím. Tento rozhovor vyžaduje určité předpoklady: vzájemné uznání druhého, dobrou vůli, odvahu, vědomosti, cvik a lásku. Budou nás lépe chápat, když budou s námi mluvit. Dialog se světem začíná doma. A všude platí tytéž zásady: nesmí se v žádném případě podceňovat maličkosti, všední problémy odbývat jen mávnutím ruky, ale nesmí se také zapomínat na velké otázky. Ke vzdálenému cíli se dochází jen po krůčcích, ale musí se tento cíl znát a mít ho stále před očima.

Práce a odborné vzdělávání, společenská angažovanost, vedení domácnosti, bytové problémy, ale také auto a televize zaměstnávají značně dnešní rodinu. Nemáme pro sebe vzájemně mnoho času. A přesto je potřeba vzájemně mezi manžely stálá výměna myšlenek jestliže se nemá otupit láska, která činí oba partnery lepšími. Jeden musí druhého vidět očima lásky, ale musí mu také naslouchat a mluvit sním, spolu sním uvažovat.

Rok má 52 týdnů: v 52 článcích (kapitolách) jsou řešeny různé problémy, které vyvstávají v manželství a v rodině. Je možné listovat v knize náhodně nebo s určitým cílem a číst ten nebo onen odstavec. Je tu ale možnost, že manželé vyhradí v týdnu půlhodinku na zamyšlení. Ovšemže k tomu patří dobrá vůle a předsevzetí.

Podněty k zamyšlení mají být dány tématy článků. Je možné v průběhu týdne pamatovat na načaté téma a vyrovnat se s ním. Prosba nad každým článkem má být pomůckou k zapamatování a může se připojit k večerní modlitbě.